Magdalena - Director's Cut

Tento příběh o Ježíšově životě vychází ze zpráv očitých svědků zachycených v Matoušově, Markově, Lukášově a Janově evangeliu. Vypráví jej Marie Magdaléna, která podle Bible patřila k Ježíšovým následovníkům. Dramaticky a přesně líčí skutečný příběh muže, který žil před dvěma tisíci lety. Abychom dokázali lépe porozumět významu Ježíšova života, ztvárňuje Ježíšovu roli herec. Nardine Productions ve spolupráci s Inspirational Films uvádí film Magdaléna Nový začátek Palestina roku 40 n.l. Nevidíš mě! Nevidíš mě! Aha, tady jsi! Nevidíš mě! Teď už mě nechytíš! Podívejte! Vidíte to mistrovské dílo, které maluje Bůh každý večer? Vždycky mi připomene, jak moc nás má rád. Bůh, který tohle všechno stvořil? Kdo ví, jestli mě vůbec vidí, nebo dokonce zná. Bůh by možná mohl mít rád někoho opravdu dobrého. Ale mě? Sotva. Škoda, Rivko, že jsi nebyla s námi ty tři roky, co nás učil! Myslíš proroka Ježíše? Safiro... Budeš nám o něm vyprávět, Magdaléno? Ano, vyprávěj nám o něm prosím. Ráda. Pojďme dovnitř. Takže musíme začít úplně od začátku. Když ses s Ježíšem setkala? Ne, abychom jeho příběh pochopili, musím začít od samého začátku, jak nás to učí svaté knihy. Na počátku stvořil Bůh zemi a všechny rostliny, zvířata a ptáky i mořské tvory. Z hlíny udělal prvního člověka a vdechl do jeho chřípí dech života. Ten první člověk se jmenoval Adam. Bůh řekl: Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou. Tak vzal jedno z Adamových žeber a z něho vytvořil ženu jménem Eva, ne z jeho hlavy, aby mu vládla, ani z jeho nohou, aby po ní šlapal, ale z jeho boku, aby mu byla rovna, z místa pod jeho paží, aby ji chránil, u srdce, aby ji miloval. Bůh lásky stvořil muže a ženu, aby byli jeho obrazem a žili s ním v souladu. Dal jim moc, aby společně vládli všemu, co stvořil. Adam a Eva žili v Boží přítomnnosti v krásné zahradě, kterou pro ně připravil. Jmenovala se Eden. Bůh se tam s nimi procházel a povídal si s nimi. Nebylo tam žádné trápení, žádný útlak ani smrt. Bůh Adamovi řekl: Ze všech stromů můžeš jíst, jen ze stromu poznání dobrého a zlého nejez. Kdybys z něho pojedl, zemřeš. Jednoho dne ale satan pokoušel Evu. Utrhla to ovoce a ochutnala. Dala i svému muži, který byl s ní, a on jedl také. Ten hanebný čin neposlušnosti zničil vzájemný soulad v zahradě. Soulad mezi mužem a ženou i soulad mezi nimi a Bohem. Muž byl proklet k životu plnému těžké práce, žena velkou bolestí, když bude rodit děti, a tím, že jí bude manžel vládnout. Bůh jí ale dal i slib: Jednoho dne její sémě, její potomek, rozdrtí hadovi hlavu. Ve svatých knihách hovoří soucitný Bůh o plánu na obnovu slávy a důstojnosti stvoření. Tento plán zčásti zjevil Abrahamovi. Ten se na Boha spoléhal a vážil si ho. A Bůh slíbil, že mu požehná a jeho prostřednictvím i všem národům. Slíbil, že mu dá hodně potomků – tolik, jako je zrnek prachu nebo hvězd na nebi. Abraham Bohu uvěřil. A Bůh si ho vážil jako svého spravedlivého služebníka a považoval ho za svého přítele. Jednoho dne Bůh Abrahama zkoušel. Řekl, že mu má obětovat svého syna. Abraham věděl, že právě skrze tohoto syna mu má Bůh dát mnoho potomků a požehnat všem národům. Přesto Bohu dál důvěřoval a chystal se poslechnout. Bůh ale zavolal: Abrahame! Teď vím, že mi opravdu věříš, protože jsi mi neodepřel svého milovaného syna. Abraham zahlédl poblíž beránka a obětoval ho místo svého syna. Obraz beránka od Boha obětovaného místo Abrahamova syna je náznak úžasného Božího plánu. Tento plán měl zničit prokletí hříchu a smrti a přivést muže a ženu zpět do důvěrného vztahu s Bohem. Svaté knihy mluví o někom, kdo má přijít a kdo bude dokonalou obětí za viny světa. Proroci mu říkají Mesiáš, Pomazaný. Přinese velké požehnání. Bude totiž zachráncem, prorokem a králem. Prorok Izajáš líčí, co Mesiáš udělá: Přinese dobrou zprávu, vyléčí ztrápené, vyhlásí svobodu zajatým a propuštění spoutaným a oznámí, že nastala doba, kdy Pán zachrání svůj lid. Touto zemí chodil učitel jménem Ježíš. Byl to ten, koho poslal Bůh a kdo měl rozdrtit hadovi hlavu, přinést do temnoty světa světlo a dát místo kletby požehnání? Mohl to být ten slíbený Mesiáš? Dokázal by snad pomoct těm, kdo se bojí, stydí nebo jsou přehlížení? V Nazaretě bydlela mladá dívka, která se měla provdat za jistého Josefa. Jmenovala se Marie. Bůh je s tebou a velmi ti požehnal! Neboj se, Marie. Bůh ti projevil přízeň. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Já jsem přece panna. Jak je to možné? Sestoupí na tebe Duch svatý a Boží moc tě zastíní. Proto bude tvé dítě svaté a bude nazýváno Syn Boží. Dokonce i tvá příbuzná, Alžběta, čeká v pokročilém věku dítě. Je už v šestém měsíci, i když byla dříve neplodná. Pro Boha totiž není nic nemožné. Jsem Boží služebnice. Ať se stane, co jsi řekl. Tak Marie pospíchala navštívit Alžbětu. Alžběto! Marie? Drahá Marie! Tak je to pravda. Jsi nejpožehnanější ze všech žen a požehnané je i tvé dítě. Čím jsem si zasloužila, že ke mně přišla matka mého Pána? Když jsem totiž zaslechla tvůj pozdrav, dítě ve mně poskočilo radostí. Moje srdce chválí Boha. Moje duše jásá v Bohu, mém zachránci. Vzpomněl si na mě, svou služebnici, a na mé ponížení! Od nynějška mě budou všichni považovat za požehnanou. Marie zůstala s Alžbětou tři měsíce. Když Josef zjistil, že Marie čeká dítě, chtěl ji v tichosti opustit. Bůh mu ale ve snu poslal anděla. Neboj se pojmout Marii za manželku. Protože počala z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, protože zachrání svůj lid z jeho provinění. A tak si Josef vzal Marii za manželku. Ježíš se narodil v Betlémě ve stáji, protože v domě příbuzných neměli pro Marii a Josefa místo. A zástup andělů ohlašoval jeho narození. Když přišel čas obřízky, dostalo dítě jméno Ježíš, což znamená Bůh zachraňuje. Marie a Josef vzali dítě do chrámu, aby je zasvětili Bohu. Uviděl je tam prorok jménem Simeon. To dítě je vyvoleno k pádu a vyvýšení mnohých. Bude znamením od Boha. Mnozí ho odmítnou a vyjdou tak najevo jejich skryté myšlenky. Zármutek ostrý jako meč pronikne i do tvého srdce. Když mi to vyprávěla, bylo mi jasné, že Ježíš nebude obyčejný člověk. Co anděl myslel tím, že Ježíš bude Synem Božím? Snad ne to, že by Bůh obcoval se ženou? Ne, kdepak! Marie přece zůstala pannou. Ježíšovo početí byl opravdový zázrak z Božího Ducha. Bůh dokáže udělat cokoliv. Nevěříš tomu? Díky svému zázračnému početí se Ježíš narodil ze ženy, jako jsi ty sama, ale byl někým mnohem větším. Odvraťte se od svých hříchů a nechte se pokřtít. A Bůh vám odpustí vaše viny. Bůh sám mluvil prostřednictvím Alžbětina syna Jana Křtitele, který křtil muže a ženy v řece Jordánu. Já vás křtím jenom vodou. Ale přichází někdo mnohem silnější než já. Nejsem ani hoden rozvázat řemínek jeho obuvi. A on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. S lopatou pročistí obilí, shromáždí pšenici do své sýpky. Duch svatý sestoupil na Ježíše v podobě holubice. A z nebe se ozval hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil. Po svém křtu procházel Ježíš touto oblastí a učil. Jeho učení potvrzovalo jeho moc. Není to Mariin syn? Je to on. Buďte zticha. Duch Boží mě vede, protože mě Bůh vyvolil, abych přinesl chudým radostnou zprávu. Poslal mne, abych sňal lidem pouta a slepým vrátil zrak. Utlačované osvobodil a ohlásil, že přichází čas, kdy se Bůh chce nad každým slitovat a zachránit ho. Mluví dobře. Tento oddíl Písma se naplnil právě dnes, když ho slyšíte. Písmo že se naplnilo? Ale takový slib může splnit jen Mesiáš! Jak si tím můžeme být jisti? Jeho slova mnohé přiměla k přemýšlení a mnozí díky jeho zázrakům uvěřili. To je ona. Už zase. Kdo to je? To je ten učitel, Ježíš z Nazareta. Vítej. Vítej. Zmiz. Tady o tebe nikdo nestojí. Učiteli, nech ji být. Neměl by ses poskvrnit ani pohledem na ni. Marie. Co od nás chceš, Ježíši Nazaretský? Víme, kdo jsi! Svatý Boží. Buďte zticha! Zlí duchové, vyjděte z této ženy. Je mrtvá. Zabil ji! On se jí snad dotkne! Co! Že by svatý muž udělal něco takového! Marie, dcero Abrahamova. Je v pořádku! Žije! Je to zázrak! Kdo to je? I zlí duchové ho poslouchají! Je to zázrak. Je to zázrak. Jak je to možné? Děkuji ti. Děkuji ti. Děkuji ti. Děkuji ti. Od toho dne jsem Ježíše následovala. Chěla jsem dělat to, co se líbí Bohu. Celá léta jsem se za sebe styděla, ale Ježíš mi vrátil důstojnost. Jeho moc zahnala ty zlé duchy. Safiro. Dino, slyšela jsi Ježíše učit a viděla hodně jeho zázraků. Ano. Takže víš, proč jsem všechno opustila a šla za ním. A nebyla jsem sama. Bylo s ním jeho dvanáct učedníků. Šimon Petr, Bartoloměj, Matouš, Jidáš Iškariotský a ti ostatní. A ženy – Zuzana, Jana, já a jiné, které jsme se ze svých prostředků staraly o Ježíše a učedníky. Všichni jsme doufali, že Bůh konečně seslal vytouženého Mesiáše. A zachránce jsme rozhodně potřebovali. Řím vládl železnou pěstí. Vzali všechno, co nám bylo drahé, a zbytek zdanili. Hladověli jsme – tělesně i duchovně. Potřebovali jsme někoho, kdo nám ukáže cestu k Bohu. Po letech zklamání a bojů už většina z nás nedokázala ani doufat. Ale Ježíš jako by nabízel naději, kamkoliv přišel. Kdo – kdo to je? Chlapec, jediný syn vdovy. Chlapče, vstaň! Přišel mezi nás velký prorok! Bůh přichází zachránit svůj lid! Blaze chudým, neboť jejich je Boží království. Blaze hladovějícím, neboť budou nasyceni. Blaze plačícím, neboť se budou smát. Blaze vám, když vás lidé nenávidí a vyhánějí a špiní vaše jméno pro Syna člověka. Radujte se a prozpěvujte si, protože vás v nebi čeká velká odměna. Právě tak zacházeli jejich předkové s proroky. 16, 17, 18, 19, dvacet. Víc už nemám. Co tím chceš říct: Víc už nemám?!? Běda vám, bohatí! Vy už máte svoje potěšení. On nechce být bohatý! To musí být blázen! Běda vám, kdo se lehkomyslně smějete. Budete plakat a naříkat. Běda vám, jestliže vás všichni chválí. Vždyť právě tak se kdysi chovali k falešným prorokům. Vám, kdo mne slyšíte, radím, milujte své nepřátele. Prokazujte jim dobro. A modlete se za ty, kdo vám činí bezpráví. Kdo tě uhodí do tváře, nastav mu i druhou. Tomu, kdo ti bere kabát, přidej i košili. Každému, kdo tě o něco prosí, dej. Když tě někdo okradl, nevymáhej to zpátky. Jednejte s lidmi, jak chcete, aby jednali s vámi. Zasloužíte si chválu za lásku k těm, kdo vás mají rádi? To umějí i lidé, kteří se na Boha neptají. Jednáte-li dobře jen s těmi, kdo se k vám chovají slušně, jaké uznání od Boha čekáte? To dokáže každý. On se jí dotýká! Jak s ní může mluvit? Odporné! Milujte své nepřátele, konejte dobro, půjčujte a nevymáhejte zpět. Vždyť vás čeká veliká odměna. Jednejte jako Boží děti. Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým. A buďte laskaví, právě tak, jako je Bůh. Zachraň nás, Ježíši! Nesuďte, a nebudete souzeni. Nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Pane, ukaž nám cestu! Dávejte, a bude vám dáno. Jak měříte, bude naměřeno i vám. Slepý přece nepovede slepého. To by oba spadli do jámy. Proč se staráš o pilinu v oku svého bližního, a poleno ve svém oku nevidíš? Veď nás, Mistře! Potřebujeme tě, Pane! Šťastná je matka, která tě porodila! Šťastnější jsou ti, kdo žijí podle Božího slova. Ježíš učil, že Bůh nevidí ani v těch nejhorších lidech nepřátele, které chce zničit, ale ztracené ovce, které chce zachránit a přivést zpět do stáda. Nechápali jsme, že se tato láska a úcta vztahuje i na ty, kterými jsme celá staletí pohrdali. Na míšence s cizími zvyky, které se nám ošklivily. Až se Ježíš jednou rozhodl jít přes Samařsko. Kdo je ta žena, které se všichni vyhýbají? Je to Samařanka, to snad nestačí? Pojďte, musíme koupit jídlo. Nesmíme nechat učitele čekat. Dáš mi napít? Ty jsi Žid. Já jsem Samařanka. Jak po mně můžeš chtít vodu? Kdybys věděla, co Bůh dává a kdo tě prosí o vodu, poprosila bys ho a on by ti dal vodu, která dává život. Pane, nemáš čím čerpat vodu a studna je hluboká. Kde vezmeš tu vodu? Tuhle studnu nám dal náš předek Jákob. Pil z ní on sám i jeho děti a stáda. Snad netvrdíš, že jsi někdo větší než on? Každý, kdo pije tuto vodu, bude zase žíznit. Kdo se ale napije ode mne, už nikdy žíznit nebude. Z vody, kterou mu dám, se stane pramen tryskající k věčnému životu. Pane, dej mi tu vodu! Pak už nebudu trpět žízní a nebudu sem muset chodit pro vodu. Zajdi pro svého manžela a přijď s ním. Já… nemám manžela. To jsi řekla správně, že nemáš manžela. Byla jsi pětkrát vdaná a teď žiješ s někým, kdo vlastně není tvůj manžel. Řekla jsi pravdu. Vidím, že jsi prorok, pane. Moji samařští předkové uctívali Boha na této hoře. Ale podle Židů bychom prý měli Boha uctívat v Jeruzalémě. Věř mi, ženo, přijde doba, kdy nebudete Otce uctívat ani zde ani v Jeruzalémě. Vy Samařané ani nevíte, koho uctíváte. Ale přijde doba a už je tu, kdy budou lidé z moci Božího Ducha uctívat Otce takového, jaký je, a sloužit mu tak, jak si to přeje. Bůh je Duch a jedině díky moci jeho Ducha ho mohou lidé správně uctívat. To je ona. Proč si s ní povídá? Ví, co je zač? Vím, že přijde Mesiáš a ten nám všechno vysvětlí. To jsem já. Pojďte se podívat na toho, kdo mi řekl o všem, co jsem udělala! Pojďte! Že by to byl Mesiáš? Mesiáš? Mesiáš? Slíbený prorok? Těžko. Pojďte a uvidíte. Pojďte. Učiteli, vezmi si něco k jídlu. Mám pokrm, o kterém nic nevíte. Přinesl mu někdo jídlo? Můj pokrm je poslouchat toho, kdo mě poslal a splnit úkol, který mi svěřil. Obilí je už zralé a připravené ke žni! Podívejte, kolik lidí přichází! Je snad dobrá zpráva i pro Samařany? Lidé z města přišli za Ježíšem a prosili, aby u nich zůstal a učil je. Byli jsme tam dva dny a mnoho Samařanů v něho uvěřilo. Proste, a bude vám dáno. Hledejte, a naleznete. Tlučte, a bude vám otevřeno. Protože kdo prosí, dostane, kdo hledá, nalezne, a tomu, kdo klepe, bude otevřeno. Dal by někdo z vás svému synovi kámen, když by prosil o chléb? Nebo hada místo ryby? I když jste špatní, umíte svým dětem dávat dobré věci. Tím spíše váš nebeský Otec vyslyší vaše vytrvalé modlitby. Říkám vám, nedělejte si starosti, co budete jíst a pít, a jaké šaty si pořídíte. Život je víc než pokrm a nápoj a tělo je víc než šaty. Pohleďte na havrany: nesejí, nežnou, nemají spíže ani stodoly, a Bůh je živí. Pro něho máte větší cenu než ptáci. Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život? Když tedy nedokážete ani to, proč se trápíte ostatním? Všimněte si lilií, jak rostou. Nepředou, netkají, a přece ani Šalomoun neměl tak krásný oděv jako jedna z nich. Jestliže Bůh tak obléká trávu, která dnes kvete a zítra uvadá, jak by se nepostaral o vás, vy malověrní. Dej nám víc víry! Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice a řekli tomu stromu: Vyrvi se s kořeny a přesaď se do moře, stalo by se to. Pokušení přijdou, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těch nejposlednějších. Čemu se podobá Boží království? Je jako hořčičné semeno, které člověk zaseje do zahrady. Ono vzklíčí a vyroste tak mohutná bylina, že na ní hnízdí ptáci. Vůbec tomu nerozumím. Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a nevěstkami? Děvkami? Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky. Přichází! Je tady! Podívejte! Ježíši! Ježíši! Prosím, zachraň moji jedinou dceru. Pane, slituj se. Je jí teprve dvanáct a… a umírá. Prosím! Prosím, pojď se mnou. Kdybych se dotkla jen lemu jeho pláště, byla bych zdravá. Jaire, je mi líto. Nech ho jít. Ježíši! Tvá dcera umřela. Už mistra neobtěžuj. Neboj se, jen věř. Bude zachráněna. Kdo se mě dotkl? Někdo se mě dotkl. Vím totiž, že ze mě vyšla síla. To jsem byla já. Dvanáct let jsem trpěla krvácením. Všechny peníze jsem utratila za lékaře a nic nepomohlo. Když jsem se ale dotkla tvého pláště, byla jsem uzdravena. Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji. Děkuji. Říkal jí dcero? Ano – ženě, která byla podle našich zákonů dvanáct let nečistá. Věděl, jak se styděla, a vrátil jí důstojnost. Nevím, co přináší větší uzdravení – jestli Ježíšova moc, nebo jeho soucit. Neplačte. Není mrtvá, jen spí. Dítě, vstaň. Dejte jí najíst. Poslouchejte, nikomu o tom neříkejte. Žije! Pánova dcerka… učitel jí vrátil život! Sláva Bohu! Žije! Zprávy o jeho zázracích se šířily a stále více lidí se přidávalo k jeho následovníkům. Mistře, pošli ty lidi pryč, ať si opatří ve vesnicích něco k jídlu a taky nocleh. Tady jsme na pustém místě. Tak jim dejte najíst vy. Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby! Požehnaný jsi, Pane, králi vesmíru, ty nám dáváš chléb ze země. To je zázrak. Neuvěřitelné! Všichni jsme se najedli do sytosti, a když jsme posbírali zbytky, naplnili jsme dvanáct košů. Ten zázrak nám připomněl, jaká požehnání Ježíš přináší a že ho máme následovat. Chce někdo jít se mnou? Budu tě následovat, Mistře. Ale dovol mi rozloučit se s rodinou. Ten, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království. Kdo chce jít za mnou, musí zapřít sám sebe, brát na sebe svůj kříž a jít za mnou. Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život. Ale kdo mi jej svěří, zachrání ho pro věčnost. Co by z toho člověk měl, kdyby získal celý svět, ale ztratil věčný život? Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí, za toho se budu stydět, až znovu přijdu v plné slávě Otce a v doprovodu Božích andělů. Věřte, někteří z vás nezemřou, dokud neuvidí rozmach Božího království na zemi. Nebojte se, ač je vás jen hrstka. Jste občany Božího království. Prodejte, co máte, a rozdávejte potřebným. Proměňte tak svůj majetek v poklad u Boha, kde se nikdy nevyčerpá, kam se zloděj nedostane a kde moli neničí. Kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce. Ženo, jsi uzdravena ze své nemoci. Podívejte! Je zdravá! Je to zázrak! Podívejte, je v pořádku! Pojďte a podívejte se! Další zázrak! Sláva Bohu! 18 let! Bůh s tebou, mistře! Jen šest dní v týdnu máte pracovat, nechte se tedy uzdravovat v těch dnech, a ne právě v sobotu! Vy pokrytci! Kdo z vás neodvazuje v sobotu dobytek, aby ho zavedl k napajedlu? A tato dcera Abrahamova spoutaná satanem celých 18 let. neměla být v sobotu zbavena svého pouta? Římské úřady i naše představitele znepokojovalo, kolik lidí jde za ním. Slyšel jsem, že už ho všichni oslavují jako krále. Co, král? Král žebráků, nevěstek a zlodějů. Takových už bylo! Přišli, pak zas odešli, a zapomnělo se na ně. Nebuď slepý. Každým dnem má více následovníků. Lid ho miluje. … A má ho za krále. Ale já vás varuji! Pokud by dál rušil pořádek, pak potrestám vás. Asi má pravdu. Podíváme se na toho Galilejce! Je to jen málo. Jen dvě měděné mince. Nemáš víc? Říkám vám, že tato chudá vdova dala víc než ostatní. Ti dali jen ze svého nadbytku. Ale ona, i když je chudá, dala vše, co měla na živobytí. Řekni, jakým právem to všechno děláš? A kdo ti ho dal? Nejdřív mi řekněte: Byl Janův křest od Boha, anebo z lidí? Nevíme, odkud ho měl. Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím. To, jak Ježíš s lidmi cítí, na jeho protivníky vůbec nezapůsobilo a jenom hledali záminku, aby ho mohli obvinit. Poběhlice! Děvka! Coura! Učiteli, tuto ženu přistihli přímo při činu cizoložství. Mojžíš v zákoně přikazuje, aby takové kamenovali. Ano! Poběhlice! Ukamenujte ji! Co říkáš ty? Učiteli, máme svědectví dvou svědků. Co máme s tou ženou udělat? Kde je ten muž? Podle zákona by měl být souzen i on. Kdo je bez hříchu, ať hodí první kámen. Ženo, kde jsou? Nezbyl nikdo, kdo by tě odsoudil? Nikdo, pane. Ani já tě neodsuzuji. Jdi a zanech hříšného života. Prosím, zvedni mě! Teď jsi nahoře. Vidíš? Vidím Ježíše. Pohrdá zákonem. Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. Nedodržuje sobotu. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo pošlapáno. Hoduje s hříšníky. Jestli ho nezastavíme, všichni mu uvěří. A pak zasáhnou Římané a zničí náš chrám. A jiné padlo do dobré půdy. Nepodařilo se jim Ježíše nachytat ani odradit jeho následovníky. Ale rozhodně mu chtěli zabránit, aby se dál označoval za Mesiáše. A našli někoho, kdo ho byl ochoten zradit. Ježíš často bral učedníky na Olivovou horu, kde se modlili. Té noci na něm bylo vidět hluboký zármutek. Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka? Pane, máme tě bránit? Rychle, zatkněte ho! Dost, nechte toho! Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro zločince, a přitom jsem s vámi denně býval v chrámu. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty. Chopte se ho! Jeho přítel že ho zradil? Jeden z jeho učedníků? Ano, dobře jsme ho znali a věřili mu. Dobře ho hlídejte. Té noci ho stráže tupily a bily. Proroku, hádej! Povídej, kdo ti ji vrazí teď? Tak dost, přestaňte s tím! Zaveďte ho před radu. Řekni nám, ty jsi ten Mesiáš? Když vám to řeknu, neuvěříte mi. Položím-li otázku já vám, neodpovíte mi. Od této chvíle bude Syn člověka sedět po Boží pravici. Jsi tedy Syn Boží? Sami říkáte, že jsem. Rouhá se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Jakým právem to tvrdí? Slyšeli jste jeho rouhání. Vinen! Všichni jsme dobře slyšeli, co řekl. Odveďme ho k Pilátovi. Ano! Pryč s ním! A tak ho odvedli před římského prokurátora Piláta. Byl to krutý vládce, který nechal tisíce lidí ukřižovat. A co tady vlastně chcete takhle brzy ráno? Tenhle člověk rozvrací náš národ! Způsobil pozdvižení na chrámovém trhu! Brání lidu odvádět daně císaři. Vydává se za Mesiáše, krále. Král? Tak ty jsi král Židů? Ty sám to říkáš. Nemáme žádného krále kromě císaře. Podle našeho zákona zaslouží smrt, protože se prohlašuje za Božího Syna. Ale já nevidím důvod, proč ho odsoudit. Dám ho jenom zbičovat a propustím ho. Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Ukřižuj ho! Ano, na kříž s ním! Ty a ty, zbičujte ho! Kdo se prohlašuje za krále se bouří proti císaři. Tak na co čekáš, Piláte? Pryč s tím člověkem. Ukřižuj ho! Ano, na kříž s ním! Neudělal nic zlého. Nechte ho, je to Mesiáš! Rouhá se! Na kříž s ním. Nic špatného neudělal! Proč ho tak mučíte? Propusťte ho! Ukřižovat! Na kříž s ním! Ano, na kříž s ním! Nepleť se tady! Jděte od něho! Tak uhni, uhni. Jdi stranou! Jdi stranou! Ustup z cesty. Vstaň, tak seber se! Ty! Jak se jmenuješ? Šimon z Kyrény, pane. Pomůžeš mu. Přesekni provazy! Poneseš to! Zvedněte to. Uhněte Z cesty! Nech ho! Uhněte z cesty, hybaj! Pláčeme nad tebou, Pane. Musíš mít žízeň. Pij, prosím. Tady je voda. Ženy z Jeruzaléma, nade mnou neplačte. Ale nad sebou a nad svými dětmi. Když se takhle nakládá se zeleným stromem, co se stane se suchým? Bůh ti pomoz! Budeme se za tebe modlit. Zvedejte kříž! Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. Zachránil jiné, ať se zachrání sám. Ano, zachraň se. Jestli jsi Mesiáš, sestup z kříže! Předveď nám nějaký zázrak! Každý, kdo visí na dřevě, je proklet Bohem. Mým srdcem pronikne bolest jako meč. Zármutek ostrý jako meč pronikne i do tvého srdce. Odpusť mi! Nejsi ten Mesiáš? Zachraň sebe – i nás. Nebojíš se Boha? Odsoudili ho jako nás, ale on nic zlého neudělal. Vzpomeň si na mě, Ježíši, až – až se vrátíš jako král. Slibuji ti, že ještě dnes budeš se mnou v ráji. Kolem poledne nastala na tři hodiny tma. Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha. Vzdávám ti čest, Bože! Ten člověk byl nevinný! V radě byl jeden čestný muž, který se nepodílel na Ježíšově odsouzení. Jmenoval se Josef z Arimatie. Získal od Piláta povolení uložit Ježíšovo tělo do nedalekého hrobu, než o soumraku začne sobotní odpočinek. Odpusť, doprovázíme tělo našeho Pána. Vítám vás všechny. Ale pojďte, blíží se sobota. Proč ho museli zabít? Když byl od Boha, proč jim dovolil, aby ho zabili? Na tohle všechno jsem se ptala také. Ježíš měl moc nad zlými duchy. Poslouchali ho i mrtví. Nemohl tomu zabránit? Chodila jsem za ním tři roky a doufala, že je Mesiáš. A teď byl pryč. A co bude se mnou? To je smutné vyprávění. Ale má nádherný konec. V neděli ráno, třetí den po ukřižování jsme se vrátily k Ježíšovu hrobu. Chtěly jsme jeho tělo pomazat vonnými mastmi. Kámen byl odvalený! Petře, Jakube, Jane, poslouchejte. Kámen byl odvalený! Vešly jsme dovnitř, ale Pánovo tělo bylo pryč. Odnesli Pána z hrobu a nevíme, kam ho uložili. Cože? Pánovo tělo tam nebylo? Podívejte se sami. Když Petr prozkoumal hrob, vrátil se k ostatním učedníkům. Já jsem ale zůstala u hrobu, přemýšlela a plakala. Museli ho odnést vojáci nebo farizeové. Zničili všechny naše naděje. Mohli nám aspoň nechat tělo. Ženo, proč pláčeš? Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili. Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš? Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést. Marie. Učiteli! Nezadržuj mě, ještě jsem nevystoupil k Otci. Ty žiješ, Pane! Jdi a řekni to mým bratrům. Nezapoměl jsi na nás. Bůh nás neopustil. Řekni jim to. Viděla jsem Pána! Viděla jsem Mesiáše! Vrátil se k životu? Ano! Jak? Smrt ho nemohla udržet! Tak proč musel zemřít! Aby přemohl smrt! Tehdy jsem to ještě nechápala, Ale Ježíš se nám pak ještě několikrát ukázal a vysvělil nám to. Stovky let před jeho narozením předpovídali proroci ve svatých knihách, že Mesiáš bude trpět. Izajáš napsal: On však byl proboden naším proviněním. Našimi vinami trýzněn byl, Pro naše blaho snášel potrestání. Byli jsme uzdraveni jeho ranami! Mojžíš řekl: Ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. Když Ježíš zemřel na kříži, vzal na sebe naše prokletí. Moje vlastní prokletí hříchu a smrti. Jeho oběť a vzkříšení nás uvolnily ze spárů zla. Zachránily nás z moci temnoty a osvobodily nás, takže se už nemusíme bát a stydět. Právě to slíbil Bůh Abrahamovi, když mu tehdy řekl, že jeho prostřednictvím požehná všem lidem. Všem? I ženám? Ježíš mi říkal: Dcero Abahamova. I ty jsi milovaná dcera, které chce žehnat. Jako té ženě, která dvanáct let trpěla krvácením. Nebo jako mně. Žádná z nás nemusí žít ve strachu a zahanbení. Už si nemusíme připadat přehlížené. Ježíš řekl: Duch Boží mě vede, protože mě Bůh vyvolil, abych přinesl chudým radostnou zprávu. Poslal mne, abych sňal lidem pouta a slepým vrátil zrak. Utlačované osvobodil a ohlásil, že přichází čas, kdy se Bůh chce nad každým slitovat. Ježíš se lidí dotýkal. I žen, které byly kvůli svým nemocem považovány za nečisté. A uzdravoval je. Učil děti, muže i ženy, bohaté i chudé, lidi s dobrou i špatnou pověstí. Vracel jim důstojnost a bylo vidět, že s nimi cítí. Uzdravoval, vyháněl zlé duchy a osvobozoval muže, ženy i děti ze zajetí zla. Dokázal tak svou moc nad satanem a zlými silami. Vracel život zemřelým a dokázal tím, že má moc i nad smrtí. I když satan a síly zla považovali Ježíšovu smrt na kříži za své vítězství, Ježíš vstal z mrtvých a zvítězil tak nad zlem a smrtí. Takže to byl Mesiáš? Jedině slíbený Mesiáš, kterého poslal Bůh, mohl dělat takové zázraky jako Ježíš. A jedině někdo tak chápající, tak mocný a tak důvěryhodný jako on zasluhuje naši důvěru a oddanost. Když Bůh stvořil svět, stvořil muže a ženu, aby byli s ním a prožívali jeho radost. To byl jeho záměr. My jsme mu ale nevěřili a neuposlechli jeho příkaz. Ten hanebný čin nás od Boha oddělil a pokazil i důvěrný vztah mezi mužem a ženou. I my jsme pokračovali v té neposlušnosti. Podle svatých knih není nikdo bez viny. A důsledkem je smrt a oddělení od Boha. Bůh ale nechtěl, abychom zůstali odříznuti od jeho lásky a trápili se hanbou a strachem. Takže stejně jako dal beránka, který zemřel místo Abrahamova syna, poslal Ježíše, aby zemřel místo nás. Ježíšův život, smrt a vzkříšení obnovily vztah mezi Bohem a každým, kdo se k němu obrátí a půjde za ním. A tento důvěrný vztah s všemohoucím Bohem neskončí ani naší smrtí. Umírající zločinec uvěřil v Ježíše a ten mu slíbil: Dnes budeš se mnou v ráji. Ti, kdo v Ježíše uvěří, totiž uniknou věčnému odsouzení a budou žít s Bohem navždy. Jak? Tím, že ho budou s vírou následovat. Jak ale může přijmout mě? Přijal Marii i mě samou. Jak si můžu být jistá? Spolehni se na něho. Popros ho. Řekni mu to. Bože, můj Otče v nebesích, jsi čistý a spravedlivý. Děkuji ti, že mě máš rád. Já jsem se proti tobě provinila. Děkuji ti, že jsi poslal slíbeného Mesiáše, Ježíše, aby zlomil kletbu viny a studu. Děkuji, že zemřel místo mě. Vím, že žije, a chci jít za ním. Děkuji, že jsi mi odpustil a přijal mě. Amen. Amen. Amen. Děkuji ti. Děkuji ti. Ježíš řekl: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou. Zná tě, Rivko, a má tě rád. To je začátek věčného vztahu, který se s růstem našeho poznání a naší důvěry stále prohlubuje. Rosteme v něm, když posloucháme jeho slovo, s vírou se modlíme a setkáváme se s jeho následovníky. I tím, že o něm vyprávíme dalším. A pamatujeme, že Ježíš řekl: Bůh vám žehnej a ochraňuj vás. Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte a získávejte mi učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.