Nevidíš mě! Nevidíš mě! Aha, tady jsi! Nevidíš mě! Teď už mě nechytíš! Podívejte! Vidíte to mistrovské dílo, které maluje Bůh každý večer? Vždycky mi připomene, jak moc nás má rád. Bůh, který tohle všechno stvořil? Kdo ví, jestli mě vůbec vidí, nebo dokonce zná. Bůh by možná mohl mít rád někoho opravdu dobrého. Ale mě? Sotva. Škoda, Rivko, že jsi nebyla s námi ty tři roky, co nás učil! Myslíš proroka Ježíše? Safiro... Budeš nám o něm vyprávět, Magdaléno? Ano, vyprávěj nám o něm prosím. Ráda. Pojďme dovnitř.